Závod Jesenický maraton pro mě začal už v pátek. V podvečer jsem dorazil do sedla Skřítek, kde je každoročně zázemí závodu a také cíl půlmaratonu i maratonu. Postavil jsem stan, pozdravil se s kamarády a potom v rámci předzávodní přípravy vyrazil na pivo do nedalekého Klepáčova. Jenže restaurace Ztracenka měla zavřeno a tak jsem bez doplnění energie musel šlapat zas zpátky dva a půl kilometru do kopce. Málem to dopadlo špatně a já bych musel usínat bez nezbytných sacharidů. Naštěstí mě zachránil Radek, organizátor závodu, který mě na Skřítku pozval na jedno.
Trasa
Ráno jsem se probudil plný síly a v osm jsem seděl v autobuse na start do Ramzové. Před půl desátou už jsme si vyzvedávali startovní čísla a přesně v deset jsme startovali. Trať závodu dobře znám, letos jsem tady byl popáté. Říkal jsem si, že už mě nic nemůže překvapit. Zase jsem se mýlil. Večer před závodem intenzivně lilo, a jak ráno vysvitlo sluníčko, proměnilo okolních lesy v parní saunu. Stačilo pouhých pár minut po vyběhnutí a nit na mně nezůstala suchá. Spoluběžci na tom nebyli o moc lépe.
Trasa závodu začíná zrádně. První kilometr a půl je hodně běhací, takže získáte pocit, že to půjde. Jenže sotva se dostanete do tempa, přichází první kopec. Není tak prudký, takže pořád valíte, ale sklon se nenápadně zvyšuje a vy podvědomě přidáváte, abyste drželi tempo. Udržet tempo se vám ale téměř určitě nepodaří, protože na pouhých čtyřech kilometrech se musíte dostat o šest set výškových metrů výš. Poslední kilometr pod chatou sv. Jiří na Šeráku to jde už “na krev”. Když jsem závod běžel prvně, tak jsem se během prvních pěti kilometrů úplně zavařil a zbytek závodu jsem protrpěl. Od té doby si dávám pozor.
Jakmile se dostanete nahoru, čekají vás nádherné výhledy, tedy pokud vyjde počasí jako letos, a najednou zapomenete na bolest a je vám dobře. Trasa vede srdcem Hrubého Jeseníku po červené hřebenovce. Proto je také počet účastníků závodu omezen, takže pokud se chcete na závod přihlásit, musíte to udělat včas. Cesta po hřebeni se neustále vine nahoru a dolu, ale kopce se střídají s rovinkami a stoupání je víc rozložené, než na začátku, takže se běží líp. A ty výhledy!
V cíli
Na dokončení závodu máte oficiálně šest a půl hodiny, ale ti nejlepší doběhnou do cíle už za tři hodiny a pár minut. Já se letos musel hodně snažit, abych stihnul limit. I když bylo na kopcích o poznání líp než v údolí a přes poledne se dokonce na chvilku zatáhlo, přesto nás po cestě spalovalo horské slunce a vedro bylo úmorné. Podívejte se na video, které jsem na trase natočil.
This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these cookies, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may have an effect on your browsing experience.
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.