Jak pít při běhu v horkých dnech?

Od David

Včera jsem vyrazil na svůj oblíbený 16kilometrový terénní okruh. Nic světoborného, na trase sice musím překonat pár kopečků, ale celkové převýšení nedělá o moc víc, než 400 metrů. Na jaře, na podzim i v zimě zvládám tenhle okruh úplně bez pití, doběhnu domů za necelé dvě hodiny, a napiju se až doma. Včera bylo přes třicet stupňů, tak jsem si s sebou pro jistotu vzal čtvrtlitr vody. A bylo to málo! Posledních pár kilometrů jsem doslova žíznil, jazyk se mi lepil na patro a nedokázal jsem ani pořádně pozdravit.

Docela mě to překvapilo. Loni jsem totiž běhal v Atakamské poušti, v jednom z nejsušších míst planety. Těsně předtím jsem četl příběh Maura Prosperiho, který v roce 1994 v etapovém běžeckém závodě Marathon des Sables při pouštní bouři zabloudil a dokázal přežít devět dní téměř bez vody. Takže když jsem se dostal do pouště, samozřejmě mě zajímalo, jak dlouho vydržím bez vody běžet já. Bez větších problémů jsem zvládl něco přes tři hodiny. Proto mě včera udivilo, když jsem nedokázal nasucho běžet ani dvě hodiny v kuse.

Zalistoval jsem tedy ve své oblíbené knize Doktor v extrémních podmínkách, abych tomu přišel na kloub. Tělo průměrného člověka tvoří asi 50 litrů vody. Ale už při ztrátě jediného litru prý přestává fungovat správně. Pokud přijdeme o pět litrů, nastupuje únava, pocit vyčerpání a závratě. Při desetilitrovém deficitu se objevují křeče, poruchy zraku a sluchu. A ztráta nad 15 litrů bývá pro většinu lidí smrtelná. Za parných dnů, jaké panují v poslední době u nás, můžeme denně vypotit až pět litrů, aniž bychom dělali cokoliv náročného. Když k tomu přidáme namáhavou fyzickou aktivitu, spotřebujeme pocením další litr až dva každou hodinu.

Uvědomil jsem si svou první včerejší chybu. Vybíhal jsem až kolem druhé odpoledne, ale do té doby jsem vypil tak maximálně půllitr vody a dvě kávy. Když chci jít odpoledne nebo k večeru běhat, měl bychom pravidelně pít už během dne. Pokud to neudělám, tak, jako včera, vybíhám už s celodenním dluhem, který se při běhu ještě zvyšuje. Druhá chyba byla, že jsem s sebou měl mít aspoň tři čtvrtě litru tekutin. I když toho pravděpodobně vypotím víc, stačí se při běhu udržovat mírně dehydrovaný a dopít se doma. Koneckonců mnozí z vás mi to včera potvrdili, když jsem se o svou zkušenost podělil na facebooku.

A jak to dělají ti nejlepší běžci? Očividně si vystačí s málem. Včera večer jsem na Instagramu četl komentář Kiliana Jorneta o tom, jak se stravuje a co pije při závodech. Zde je pár zajímavých pasáží z jeho docela dlouhého příspěvku:

„…Obvykle piju jenom vodu, občas střídám vodu a ionťák. Při kratších závodech (do 5 hodin) piju spíš míň, do čvrt litru za hodinu. Vím, že mírná dehydratace na krátké vzdálenosti nijak nesníží můj výkon …“ Při dlouhých bězích překvapuje Kilian ještě víc: „…co se týče dlouhých běhů a horolezení v délce 20 až 40 hodin, kdy si všechno nesu s sebou, vystačím si s jedním litrem na 5 až 8 hodin…“ Zdá se to skoro nemožné, ale na konci svého příspěvku to Kilian objasňuje návodem, jak na to: „…den před závodem piju opravdu hodně, dokud nemám úplně čirou moč. Navíc, v den závodu vypiju další litr tekutin v rozmezí tří až jedné hodiny před závodem…“

A jak to máte s pitím vy? Kdo z vás si osvojil podobnou strategii jako Kilian?