Zpátky do formy v padesáti 12/12
Zpátky do formy v padesáti: Prosinec
Můj celoroční pokus dostat se zpátky do formy v padesáti je u konce. Prosinec už byl spíše klidnější. Po Pražské stovce jsem dál pravidelně trénoval, jen jsem oproti předchozím měsícům přidal pár kopečků a začal experimentovat s tempovými a intervalovými běhy. Na závěr roku jsem si ještě vyzkoušel “Sokolského siláka,” sranda-závod v silových disciplínách, kde jsem obsadil skvělé třetí místo. A to mezi borci o několik dekád mladšími! Slušné zakončení sezóny, nemyslíte?
Celkově jsem se za ten rok nejen dostal zpět do formy, ale zvládl jsem si ji i udržet – tedy pokud nepočítám dvě kila, která jsem nabral během Vánoc a Silvestra. Ta ale na začátku ledna určitě zase shodím. Momentálně se cítím snad nejlépe za posledních 15 let; od doby, kdy jsem se ke sportu znovu vrátil. A co víc, mám i objektivně nejlepší sportovní výsledky za celé patnáctileté období.
Tohle všechno mě utvrdilo v tom, že i v padesáti se dá ve sportu hodně dokázat. Stačí jen změnit přístup – více přemýšlet o tréninku, plánovat a poslouchat své tělo. Jak už jsem psal v minulém díle, letos se chci zaměřit na zlepšení svých osobních rekordů na desítce, půlmaratonu a maratonu. A taky mě stále láká jeden nesplněný cíl z loňska – přeběhnout Alpy. Znovu to zkusím na začátku léta, tentokrát snad bez nečekaných sněhových překážek.
Psychická změna
Za poslední rok se ale nezměnila jen moje kondice. Cítím i vnitřní proměnu. Možná za to může tenhle seriál nebo samotný sport, ale získal jsem zkrátka ohromnou sebedůvěru. Najednou věřím, že zvládnu cokoliv, do čeho se pustím. Překvapivě úplně zmizel strach ze selhání. Už tolik neřeším, co si kdo myslí, když se mi něco podaří nebo nepodaří. Jdu do všeho naplno a s chutí.
Když to teď zpětně hodnotím, jsem moc rád, že jsem se do téhle výzvy pustil. Na začátku jsem netušil, co od ní čekat, ale posunula mě dál, a to nejen fyzicky. Doufám, že vás bavilo sledovat mou cestu stejně, jako mě bavilo ji prožívat.
