LH24: 24 hodin na Lysé hoře 2025
LH24: 24 hodin na Lysé hoře 2025
Při letošním závodě LH24 jsem výjimečně nenatáčel původně plánované video. Organizátoři to přímo v podmínkách účasti zakazují. Samozřejmě jsem se zkusil spojit s někým z vedení závodu, ale neúspěšně. Takže jsem se tentokrát plně soustředil na svůj výkon. A možná to tak bylo lepší. Závod se mi hodně vydařil. Skončil jsem na druhém místě v kategorii a celkově 27. z téměř pěti set účastníků individuálního závodu.
Místo videa jsem si tedy řekl, že vám to vynahradím tím, že sepíšu několik postřehů ze závodního víkendu. Třeba to někomu z vás pomůže v příštích ročnících.
Příprava
Zimní ultratrail LH24 jsem běžel poprvé, takže jsem si pár týdnů před závodem začal procházet výsledkové listiny z minulých let a podle výkonů běžců na podobné úrovni jsem odhadoval, že bych mohl dokončit 10 kol. Podle toho jsem si připravil časový harmonogram, který mi potom v závodě vycházel téměř ukázkově. Sice jsem závod ukončil už po 9. kole, ale ne kvůli nedostatku času. Chyběla motivace.
Po 21 hodinách běhu byl soupeř na prvním místě v kategorii o jedno kolo přede mnou, takže jsem věděl, že už se nedocvaknu. A soupeř za mnou, se kterým jsem se několik hodin přetahoval o druhé místo, se rozhodl nepokračovat do 10. kola. Druhé místo v kategorii jsem tedy měl v kapse a další dokončené kolo by mě posunulo jen o pár míst dopředu v celkovém pořadí.
Stravování
Ohledně výběru stravy jsem se příliš nerozhodoval. V závodě LH24 máte v podstatě jenom dvě možnosti: buď si přivezete vlastní jídlo a stravujete se podle sebe, nebo si zaplatíte stravování formou bufetu v hotelu Sepetná a jíte to, na co máte právě chuť. Klasická občerstvovačka ve stanu vedle hotelu nabízí pro každého závodníka v rámci startovného pouze 2x polévku, a jenom na polévku celý závod neodběhnete ani náhodou.
Mně pevná strava při dlouhých bězích nevadí, jsem na ni zvyklý a vlastně jí mám daleko raději než různé gely a další doplňky. Takže jsem uvítal stravování formou bufetu v restauraci a skoro po každém kole jsem se zastavil na něco malého k snědku. Znamenalo to pokaždé 10 až 15 minut zdržení, ale já zpočátku vůbec nepomýšlel na nějaké umístění, takže mi to nijak zvlášť nevadilo.
Hydratace
V občerstvovacím přístřešku byl k pití sladký čaj, voda a iont. První tři kola jsem si vystačil s čajem, jenže pak už jsem byl přepitý sladkého, takže jsem přešel na vodu a ionťák. Stejně to nebylo úplně ono, a postupně jsem do sebe v restauraci vyklopil dva Radegasty, jedno nealko a asi půllitr džusu. V průměru mi to vycházelo přibližně na litr tekutin na jeden okruh (2+ hodiny).
Docela pozdě, až někdy v sedmém kole, jsem si díky suchu v ústech uvědomil, že dostatečně nedoplňuji minerály. Trochu mě bolela hlava taky jsem měl větší potřebu pít, ale nezastavil jsem tím žízeň. Do osmého kola jsem si tedy nalil do softflasku vývar se solí, ale už jsem to nezachránil, spíš jsem si tím rozhodil žaludek. Příště nesmím zapomenout solné tablety nebo nějaké minerály navíc.
Tempo
Díky zkušenostem z horských běhů vím, že výsledky se v těchto závodech dělají v sebězích. Takže jsem nahoru na Lysou vyšlápnul pokaždé svižnou chůzí a dolů jsem to valil hlava nehlava. Jenže seběhy byly náročné: mokrý sníh, občas led, bláto a všudypřítomné kameny. Po třetím kole jsem si uvědomil, že když dolů takhle naplno povalím pokaždé, budu mít za chvíli rozsekané nohy. Od čtvrtého okruhu jsem tedy z kopce trochu zvolnil a začal jsem zase zrychlovat až teprve někdy v sedmém kole, kdy mě kamarád Jirka upozornil, že běžím o bednu.
Kdybych se závodu ještě někdy zúčastnil, asi bych cestou nahoru zkoušel trochu víc popoběhnout. Protože i v posledním kole jsem šlapal do kopců bez větších problémů, ale seběhy byly docela utrpení. A příště bych se v přípravě daleko víc zaměřil na posilování nohou. Ještě dnes, po dvou dnech, nemůžu pořádně chodit.
Běžecké vybavení
Předpověď hlásila teploty nad nulou, takže jsem tomu přizpůsobil oblečení. Mělo hodně foukat, tak jsem jako druhou vrstvu vybral větrovku Salomon Bonatti Trail, ale jinak standardní oblečení: triko, elasťáky, přes ně kraťasy, rukavice, čepici a nákrčník. A pod bundu samozřejmě vestu s povinnou výbavou.
V batohu na hotelu Sepetná jsem měl nachystanou spoustu náhradního oblečení, ale nakonec jsem si vyměnil jenom 2x ponožky, po třetím a po pátém kole. Jinak jsem celou dobu běžel v tomtéž. Za veškeré vybavení do závodu děkuji společnosti Dynafit a svému běžeckému partnerovi Top4Running, kde můžete v obchodě využít 5% slevu s kódem EURUNNER.
Boty-hřebovky jsem zavrhl, protože bych si je musel zouvat pokaždé při vstupu do hotelu. Takže jsem si rozhodoval mezi klasickými Genesis S/Lab a Genesis S/Lab Spine, které jsou voděodolné a mají nohavičky. Nakonec jsem sáhl po S/lab Spine. Chyba. Po třech kolech jsem se kvůli zpoceným nohám musel přezout do klasických S/Labů. Nesmeky jsem nenasazoval ani jednou. Sice to na některých úsecích klouzalo, ale nazouvání a sundavání nesmeků by zabralo spoustu času.
A samozřejmě jsem jako pokaždé i při tomhle běhu testoval nové hodinky, takže na jedné ruce jsem měl Garmin Instinct 3 Amoled a na druhé Garmin Instinct 3 Solar. Oba sporttestery v pohodě zvládly celý běh. Recenzi uvidíte už brzy na mém YouTube kanále. Hodinky mi na testování zapůjčil obchod Garmin Brno díky! S kódem EURUNNER10 tam získáte 10% slevu na veškeré nezlevněné vybavení.
Organizace
Po organizační stránce byl závod perfektně nachystaný. Od úvodní registrace, přes odvoz materiálu na hotel a zpátky na start, občerstvovačky, nebo dobrovolníky u čipových bran, až po závěrečné vyhlášení výsledků. Všechno šlapalo jak hodinky, dobrovolníci se usmívali, byli moc milí a ochotní, prostě skvělá atmosféra. Hodně jsem si to užíval a všem organizátorům děkuji! Vážím si toho, co pro nás děláte!
K organizaci mám jedinou drobnou výhradu: když jsem doběhl po prvním kole zpátky na Sepetnou, vůbec jsem netušil, kudy pokračovat do dalšího kola. Musel jsem se doptávat, ale vůbec by mě ani nenapadlo, že to bude po schodech dolů.
Celkově jsem si ovšem závod užil a jsem moc rád, že jsem si tuhle legendu českých ultra konečně mohl vyzkoušet. A co mě čeká příště? Pokud by mi nevyšel půlmaraton v Paříži, tak se docela určitě potkáme na pražském půlmaratonu.
Ahoj. Ty zastávky v bufetu po každém kole to je pořádné zdržení. Už jen proto,že tam nemůžeš s hřeby na botech. Když jsem před 5 lety servisoval Elišku K. a dala 12 kol, tak v podstatě vůbec nezastavovala. Já jsem s ní šel nebo klusal mezi Sepetnou a transformátorem a postupně jí z kapes doplňoval jídlo a pití.
Ahoj Milane, díky za komentář! Jasně, zdržení mohlo dělat klidně hoďku a půl. Na druhou stranu jsem si udělal pauzu, na chvilku se zklidnil a restartoval. Ale jak jsem psal, určitě tam mám rezervu, kolo nebo dvě navíc bych asi zvládl, jenom bych musel víc zamakat na fyzičce. Tý jo, 12 kol už je docela mazec 👏💪
Jo tehdy to dala i Péťa Ševčíková, vlastně jediné holky v historii, které daly 12. Ale okruh byl o něco málo kratší. A byly vcelku dobré podmínky.
Ale i tak jsou hodně šikovné!