Vybavení na vícedenní běhy

Od David
Vybavení na vícedenní a etapové běhy

V pondělí se zas chystám na vícedenní běh, tentokrát chci za pár dnů přeběhnout Šumavu, necelých 200 kilometrů. Spát budu jako vždy pod širákem, všechno potřebné si nesu s sebou na zádech. No, a právě si připravuju batoh podle seznamu, který jsem si během let postupně poskádal. Několikrát jste mě žádali, abych seznam nasdílel. Nechci ale jenom suše vyjmenovat jednotlivé položky. Říkal jsem si, že daleko větší smysl bude mít, když se rozepíšu taky o tom, jak a proč jsem si tu kterou věc vybral. Takže, pojďme na to:

Batoh

S batohy jsem zápasil až do loňského roku. Postupně jsem otestoval čtyři různé o velikosti okolo 30 litrů, ale pořád to nebylo ono. Nakonec jsem (znovu)objevil značku Ultimate Direction, konkrétně batoh UD fastpack 40 l, který mi sedí skoro stoprocentně, viz moje videorecenze. Ale místo toho, abych vychvaloval jeden konkrétní, se spíš zaměřím na kritéria, které by dobrý běžecký batoh na vícedenní dobrodružství měl splňovat:

Dobře sedí: Dobrý batoh by na zádech neměl poskakovat. Obvykle mívá promyšlený systém popruhů, které umožní batoh přitáhnout těsně k tělu. Když mi batoh při běhu skáče na zádech ze strany na stranu, mívám pak sedřená záda.

Jemný na dotyk: Všechny plochy, které přicházejí do kontaktu s tělem, musí být z jemného materiálu. Mám jednu menší běžeckou vestu, docela pohodlnou. Jenže švy a spoje má, zřejmě kvůli výdrži, obalené tvrdším plastem. Po delším běhu mívám vždycky zarudlou kůži v místech, kde se spoje dotýkají těla.

Odsazený od zad: Hlavní plocha batohu by se neměla celá dotýkat kůže zad, ideální je pro mě zádový systém, který odděluje záda od batohu ventilační mezerou. Když je batoh přilepený přímo na zádech, hodně se pod ním potím. Tím se zvyšuje tření a znovu vznikají nepříjemné odřeniny.

Flexibilní: Dobrý batoh by se měl přizpůsobit obsahu tak, že se do něj dokážu sbalit jak na třídenní, tak i čtrnáctidenní běh. Při dlouhém běhu se obsah batohu postupně zmenšuje, jak spotřebovávám zásoby. A tomu se batoh musí přizpůsobit. Ten, který teď používám, má boční stahovacími popruhy a rolovací vršek, takže mi vyhovuje na většinu mých dobrodružství.

Snadný přístup: Obsah batohu a vybavení by mělo být lehce dostupné. Musím zvládnout běžet klidně 3 hodiny bez toho, abych se zastavoval a někde se přehraboval a hledal věci – to znamená promyšlený systém předních i postranních kapes. Kromě toho se musím jednoduše dostat k jakékoliv položce uvnitř batohu, takže nestačí jenom rolovací zavírání. Dobrý je třeba i boční zip hlavní kapsy batohu.

Odolný: Běžecký batoh nemusí být nutně nepromokavý, protože stejně mám veškerý obsah uložený v nepromokavých obalech. Ale měl by něco vydržet. V tom předposledním batohu se mi roztrhla vnitřní kapsa, když jsem se dovnitř snažil nacpat spacák.

Organizace batohu

Věci v batohu mám uspořádané do pěti kategorií: spaní, jídlo, hygiena+lékárnička, oblečení a přístroje. Dříve jsem to řešil tak, že jsem měl každou hromádku zabalenou ve dvou igelitkách kvůli nepromokavosti, ale špatně se s tím manipulovalo. Navíc, s každým dnem jsem si hůř a hůř vybavoval, co ve kterých igelitkách mám, takže jsem většinou napoprvé netrefil tu správnou.

Letos jsem se ale díky článku Martina Bence poučil o nepromokavých vacích Sea To Summit, se kterými teď experimentuji. A musím říct, že mi vyhovují. Umožňují mi dobře uspořádat věci, a díky tomu, že má každý vak jinou barvu i velikost, tak se mi nepletou. Nevýhodou oproti igelitkám je nějaký ten gram navíc, ale není to nic tragického.

Spaní

věci na spaní

Nejdůležitější součástí výbavy na spaní je bezesporu karimatka. Musí být pohodlná, zároveň by měla dostatečně tepelně izolovat, a také má být lehká. Jo, a taky by ještě měla něco vydržet. Jasně, jedna dvě noci se dají strávit i na obyčejné alumatce, což jsem si koneckonců v začátcích dlouhých běhů bolestivě vyzkoušel. Když se ale při takhle intenzivní zátěži pořádně nevyspím třetí den po sobě, odrazí se to na kvalitě zážitku z běhu. Takže karimatka, kterou jsem si před třemi lety koupil a dosud výborně slouží, je Therm-A-Rest NeoAir XLite.

Naopak jsem si ověřil, že nejméně důležitou položkou je samotný spacák. Zatím stále ještě neběhám vícedenní běhy v zimě, pořád sbírám odvahu. Sezóna vícedenních běhů pro mě začíná na jaře a končí na podzim, takže teploty v noci málokdy spadnou pod nulu. A na takové nocování stačí jakýkoliv lehký spacák za předpokladu, že mám kvalitní karimatku. Takže většinou používám starý syntetický cyklo-spacák Deuter, který už mám dobrých 15 let a stále slouží. Do sucha pak nosím péřový Aegismax mini. Ve větší zimě si do batohu přidám ještě termoizolační vložku do spacáku, která trochu zvyšuje tepelný komfort. Jenže, když v noci potřebuju na záchod, je to boj. Musím se vysoukat ze spacáku s vložkou, a navíc pak ještě bojuju se žďárákem, takže zážitek nic moc.

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli tarp nebo žďárák. Tarp jsem si zatím nepořídil asi jen proto, že tady u nás téměř není potřeba. Pokaždé najdu nějaký nouzový přístřešek; jednou jsem třeba za deště spal v betonové trubce na odtok vody, jindy pod plachtou na dříví nebo třeba na zahrádce hospody. Takže bivakovací vak zatím bohatě stačí. Na základě doporučení jsem si pořídil žďárák High Point. Ochrání mě i před mírným deštěm, jenom se z něj docela obtížně pokaždé soukám ven, nedá se rozepínat zboku.

Spím většinou v oblečení, které slouží jako záchranná teplá vrstva. Vždycky si s sebou beru navíc triko s dlouhým rukávem a dlouhé běžecké legíny, pro případ nějakých neočekávaných událostí. (Mimochodem, do nouzové vrstvy se převlíkám také v případě, že jedu po běhu domů hromadnou dopravou; použité běžecké oblečení totiž docela smrdí.) Pod hlavu si místo polštáře většinou dávám vak s náhradním oblečením nebo batoh. Není to ale moc pohodlné a zvažuju, že bych si našel nějaký lehký cestovní polštářek.

A ještě jednu vychytávku jsem se na spaní naučil. Pořídil jsem si svítící provázek, který obvykle omotám kolem stromu poblíž místa, kde nocuju. Nechci riskovat, že si mě nějaký vášnivý nimrod splete v noci s kancem a doufám, že svítící šňůrka je dostatečně srozumitelné znamení.

Jídlo a pití

Obvykle s sebou nosívám jídlo na 2 až 3 dny, podle situace. Běžně si beru několik balení dehydrované stravy Adventure menu a lžíci. A taky balíčky ovesných vloček se semínky, manželčiny “tajné” směsi, na každý den na snídani. Stačí to jenom zalít vodou a ohřát pomocí samoohřevných kapslí. Kromě toho nosívám i pár chlebů se sádlem a škvarky nebo se slaninou, které sním během prvního dne. Nebo salám, klobásu, prostě něco mastného. Ověřil jsem si, že nejvíc potřebuji doplňovat tuky.

Taky několik ořechových tyčinek na svačiny. Někdy mám i sušené maso, a samozřejmě nesmí chybět sáček gumových medvídků nebo balení hroznového cukru. Každopádně, téměř nikdy nespotřebuju všechno jídlo, které si s sebou nesu. I když běhám po horách a lesích, přinejmenším jednou denně narazím na nějakou osadu, kde se dá buď najíst v hospodě, nebo dokoupit zásoby. Takže dehydrovanou stravu si nechávám pro případ nouze – oběd v restauraci vyjde levněji a také bývá (většinou) chutnější.

jídlo na vícedenní běh

Množství vody záleží na ročním období. Na jaře i na podzim si kolikrát vystačím se dvěma půllitrovými lahvemi, které průběžně doplňuju, v létě mi nestačí ani dva litry. Pořídil jsem si filtr na vodu, Sawyer mini, a už mockrát mě zachránil před dehydratací. Na horách obvykle najdu čistou vodu, ale třeba vodu ze špinavých studánek, z potoků v údolích nebo z cisteren na pastvinách pro dobytek si raději filtruju.

Vodu piju samotnou, občas si do ní přidám instantní ionťák. Občas si po cestě koupím menší láhev koly. Taky jsem teď začal experimentovat se solnými tabletami, které by prý měly pomoci doplnit potřebné minerály. Ale na hodnocení je příliš brzy, zatím jsem je ozkoušel pouze jednou při dlouhém běhu. No, a když se dostanu do civilizace, nejlepším ionťákem je samozřejmě dobře vychlazené pivko.

Hygiena a lékárnička

Před pár týdny jsem si na cesty pořídil ultralehký ručník Sea to Summit, a jsem s ním hodně spokojený. Nic neváží, ale v pohodě se s ním usuším, a také si ho ovážu kolem pasu. Kromě něj v létě nosívám ještě malý ručník o rozměrech 20 x 20 cm, který mám stále po ruce na otírání obličeje a zpoceného těla při běhu. Kdykoliv běžím kolem studánky, ručník propláchnu, takže zůstává pořád vlhký. A večer, když nejsem někde u vody, jej používám jako žínku, kterou si otírám celé tělo. Samozřejmě s sebou nosívám i kartáček na zuby a pastu.

Lékárnička obsahuje jenom ty nejnutnější věci: pár náplastí, tlakový obvaz, asi metr tejpovací pásky, prášek na bolest, termoizolační alufólii a malý nožík. Také si nezapomínám zabalit vazelínu, kterou si každé ráno před během promašťuju exponovaná místa. A samozřejmě nesmí chybět ani bepanthen na opruzeniny v intimních partiích, plus dostatek toaletního papíru. No, a potom ještě opalovací krém bývá zejména na horách nezbytnou položkou výbavy.

Oblečení a výbava na běh

Bez ohledu na to, kolik dnů poběžím, mám pouze dvě sady oblečení, které střídám obden. Výjimkou jsou ponožky, které chci mít každý den čisté. Sice se dá v jedněch ponožkách běžet pár dnů po sobě, ale většinou to pak končí plísněmi nohou nebo nehtů, kterých se pak člověk hodně těžce zbavuje. Jak už jsem psal, kromě obvyklého oblečení si přibaluju také jednu vrstvu navíc pro případ nečekaných teplotních změn.

Také na delší běhy přidávám do batohu žabky, které si nazouvám večer nebo při pauzách, aby si nohy odpočinuly od uzavřených tenisek. Občas beru i hůlky. Sice je zas tolik neužiju, ale hodí se třeba pro stavění provizorního přístřešku nebo při sušení prádla. Což mi připomíná provázek a kolíčky, které mám s sebou taky pokaždé.

Přístroje a další pomůcky

Nosím s sebou powerbanku o kapacitě 10000 mAh, která mi vystačí na tři dny běhu pro nabití telefonu. Průběžně jí dobíjím při pauzách v hospodách. Už delší dobu zvažuju solární panel na batoh, se kterým bych powerbanku dobíjel. Jenže recenze, které jsem dosud četl nebo viděl, vyznívají přinejmenším rozpačitě, takže s tím zatím čekám. Kromě powerbanky nosím ještě kameru, náhradní baterky do kamery, malé stativy na kameru i mobil, selfie tyčku, nabíjecí kabely a další drobnosti. A ještě pouzdro na brýle s hadříkem na čištění brýlí a objektivů. Ale tyhle položky se budou člověk od člověka lišit.

Batoh si umím zabalit i pod pět kilo (bez vody), ale hodně záleží na délce běhu a také na ročním období nebo nadmořské výšce. Rozhodně ovšem neběhám s batohem nad osm kilo, protože to pak už není běh. Snažím se optimalizovat, nekupuju si za každou cenu ty nejlehčí věci, protože jsem svalnatý a pár stovek gramů navíc mi nijak neuškodí. Spíš chci, aby všechno, co si pořizuju, vydrželo.

Takhle tedy vypadá moje výbava. Trvalo mi přes čtyři roky a desítky akcí, než jsem se k ní dopracoval, ale stále se učím. Pokud tedy máte nějaké tipy a podněty nebo odlišné zkušenosti, dejte vědět!