Slabost

Od David

Včera jsem vynechal plánovaný trénink. Ráno jsem vstal a prostě se mi vůbec nechtělo. I Garmin ukazoval, že bych měl ještě pár hodin odpočívat, tak jsem ho rád poslechl. Celý den jsem se poflakoval tak nějak od ničeho k ničemu. Opakovaně jsem odkládal trénink na později, až jsem si nakonec uvědomil, že už je večer. A trénink jsem zkrátka vynechal. Poprvé za poslední dva měsíce. Když jsem dnes ráno vstával, zase se mi nechtělo. Ale na rozdíl od včerejška jsem si nenechal žádný čas na přemýšlení a prostě jsem vyrazil. Běželo se mi docela dobře. Jenom jsem měl po celou dobu tréninku pocit, že mi tahle situace něco připomíná, ale přišel jsem na to až teprve, když jsem dobíhal k domu.

Před léty jsem jako psycholog občas pracoval se závislostmi. Při odvykání, ať už se jednalo o jakoukoliv návykovou látku, jsem pozoroval pokaždé stejný nebo podobný vzorec chování. Alkoholik si třeba předsevzal, že přestane pít. Vydržel to pár dní, ale pak přišel okamžik slabosti. Dostal se do situace, ve které zkrátka nedokázal odolat pokušení a napil se. Problém ale nebyl v tom, že se napil, ale v tom, co následovalo. Když se druhý den ráno po opici probudil, začal si vyčítat, jak je slabý, že nic nedokáže a že na to stejně nemá. A pak už zbýval jen krůček k tomu začít s pitím nanovo.

Po nějaké době už jsem své pacienty varoval. Vysvětloval jsem jim, že se okamžiky slabosti dostaví, ale že důležité je, aby následující den pokračovali, jako by se nic nestalo. Aby zkrátka přijali sami sebe i s tím, že občas podlehnou pokušení. To, že se to jednou nepovede, neznamená, že to nezvládnou. Stačí si uvědomit, že předtím, než se to zvrtlo, obvykle dokázali abstinovat několik dnů po sobě. A když pacienti přijali svou slabost, naučili se s ní zacházet. Začali se vyhýbat situacím, kde byla větší šance, že by se k pití mohli vrátit znovu. A dokázali to.

Podobný vzorec chování vidím i u běžců začátečníků. Předsevezmou si, že budou běhat třikrát týdně. Jenže pak jednou přijdou hodně unavení z práce a už se jim nechce. Vynechají jednou, vynechají podruhé a potřetí už nevyrazí proto, že sami sebe přesvědčí, že to prostě nemá cenu, že na to nemají. A celé předsevzetí se zhroutí jak domeček z karet. Proto je důležité umět začínat znovu a znovu. Jednou se to nepovede, ale to neznamená, že to nevyjde příště.

U zkušených běžců naopak pozoruju jiný trend. I jim se stává, že občas nějaký trénink vynechají. Ale když se to stane, na rozdíl od začátečníků mají tendenci naložit si následující den dvojnásobnou porci. Podle mých zkušeností ale ani tohle není správné řešení. Když se mi nechce, často to souvisí s nějakým tělesným procesem, který ve mně právě probíhá. Můžu být třeba hodně unavený. Tělo může bojovat s infekcí, jenom o tom ještě nevím. A když mu nazítří naložím dvojnásob, koleduju si o malér.

Takže i když jsem včera trénink vynechal, pokračoval jsem dneska podle plánu, jako by se nic nestalo. A co vy? Jak zvládáte svoji slabost? Umíte s ní zacházet? Dokážete číst jemné signály, které vám tělo dává?