Jak vybrat běžecké hůlky?
Vybrat běžecké hůlky není úplně jednoduché. Všude se sice dočtete, jakou zvolit velikost, ale málokde se už dozvíte také další informace, třeba jestli právě vy hůlky vůbec potřebujete. Proto jsem sepsal tenhle článek. Kromě vlastních zkušeností jsem si pro inspiraci zaskočil i do Facebookové skupiny běžecké vybavení, ve které jsem se na zkušenosti s hůlkami doptával také dalších členů. A taky jsem během dvou letošních stokilometrových závodů, kterých jsem se zúčastnil, vyzpovídal ještě pár běžkyň a běžců.
Moje začátky s hůlkami byly složitější. Dlouho jsem byl přesvědčen, že „správnej drsňák“ běhá bez hůlek a žádný nepotřebuje. Ty první jsem koupil až ve chvíli, když jsem se chystal na celodenní horský běh ve výškách nad dva a půl tisíce metrů. Zviklal mě tehdy nějaký článek na behej.com. Jenže právě při tomhle vysokohorském běhu jsem obě hůlky zlomil. A to mě utvrdilo v názoru, že vlastně žádné hůlky nepotřebuji, že jenom musím víc namakat nohy.
Teprve po několika dalších protrpěných horských bězích jsem pomalu začal připouštět, že bez hůlek to asi nepůjde. Poučil jsem se z předchozí zkušenosti a tentokrát jsem koupil hodně kvalitní hůlky. Jako na potvoru se mi zase rozbily při prvním delším běhu, tentokrát se uvolnilo vodící lanko uvnitř hůlky. Naštěstí jsem nakupoval od značky Leki, která je známá svým prozákaznickým přístupem, takže mi v servise rychle a zdarma hůlky opravili.
Od té doby běhám se stejným modelem bez problémů už osmým rokem. Hůlky mi stále dobře slouží, nemám potřebu je měnit, i když se mezitím už objevily lepší modely. Nějaké nové si pořídím až možná za pár let.
Potřebujete hůlky na běhání?
Hůlky si beru pouze do náročného horského terénu. Ať už to jsou vícedenní běhy, kde se kromě běhání dají využít třeba jako podpěra plachty na spaní, nebo dlouhé horské běhy nad 50 kilometrů. Málokdy mívám hůlky na kratší běhy, i když letos mi třeba dobře posloužili na 30kilometrovém běhu po zasněžených a zamrzlých Žďárských vrších. Kdybych si ale vzal na boty nesmeky, tak by hůlky nebyl potřeba. Občas si je výjimečně brávám i na kratší tréninky kopců, když třeba vybíhám jednu sjezdovku několikrát po sobě.
Pokud neběháte dlouhé běhy v horách nebo hůlkami neřešíte třeba nějaký zdravotní deficit, tak jsou pro vás zbytečné. Většina ultraběžců mívá hůlky složené na zádech a vytahuje je teprve ve druhé půlce stokilometrového běhu. Například během letošní Stovky jarním Šluknovskem, která měla v první půlce docela slušné převýšení, jsem během prvních padesáti kilometrů hůlky vůbec nepoužil.
Poutko nebo rukavičku?
Tak tohle je mezi běžci asi to nejvyhrocenější téma a dokážou se mezi sebou dohádat, které řešení je lepší. U modelů s poutkem provlékáte ruku volným okem poutka. Někomu to ale nevyhovuje, protože poutko se všelijak přetáčí, takže ho musíte před provlečením ruky nejprve správně nastavit. Naopak rukavičku máte navlečenou na ruce pořád a jenom jí do hůlek nacvaknete. Nevýhodou rukavičky je, že v létě se kůže pod rukavičkou potí, a navíc máte po slunečném horském dni na hřbetě ruky bílé neopálené pruhy.
Během posledních stokilometrových závodů jsem se na to schválně zaměřoval a pozoroval jsem, jak běžci hůlky používají. A zjistil jsem, že bez ohledu na to, jaký systém úchopu zvolili, velmi často drží hůlky jenom tak, bez navlečeného poutka nebo nacvaknuté rukavičky. Prostě jenom uchopí volně madlo a nepřipínají si hůlky napevno k ruce. Ušetří tím čas, a navíc je to docela praktické, protože když se hůlka někde zasekne, tak jenom vyklouzne z ruky a nezlomí se. Takže podle mých pozorování je úplně jedno, jaké řešení vyberete.
Jak vybírat?
Osvědčilo se mi kupovat hůlky nadvakrát a podobnou strategii zmiňovali ještě další běžci. Nejprve jsem si pořídil nějaké levnější Fizany za necelou tisícovku, teď už možná budou o pár stovek dražší. Koupil jsem tehdy úplně obyčejné, šroubovací dvoudílné s rukavičkou, které se daly nastavit na různé velikosti. Používal jsem je pár měsíců a díky tomu jsem si ujasnil, jaká velikost hůlek mi vyhovuje nejvíc. (Obvykle se doporučuje taková velikost, abyste při uchopení hůlky za držadlo měli ruku v pravém úhlu, ale mně vyhovují trochu vyšší.) Taky jsem si uvědomil, že už nechci rukavičku.
Když se mi potom v horském závodě zlomily, věděl jsem už přesně, co potřebuji. Tentokrát jsem sáhnul po trojdílných skládacích karbonových Leki za necelé čtyři tisíce, které měly pevně danou velikost. Mám je už osmým rokem a určitě mi ještě pár let vydrží.
Modely běžeckých holí
Už jsem psal, že levnější modely nabízí výrobce Fizan. Na druhé straně spektra jsou ultralehké top modely od společností Leki, Salomon, Black Diamond a Dynafit. Osobně můžu doporučit Leki blabla, nástupce těch, které jsem si pořídil. Ale celkově doporučuji hůlky Leki kvůli výbornému zákaznickému přístupu. Většinu pozáručních oprav provádějí zdarma nebo jen za poštovné. Podobnou zkušenost uvádělo více běžců.
Nedávno jsem si také všimnul zajímavého modelu běžeckých hůlek v Decathlonu. Z přijatelnou cenu nabízejí hůlky s podobnými parametry, jako osvědčení výrobci. Bohužel nemám osobní zkušenost, takže nemůžu hodnotit. Ale jestli je někdo máte, určitě napište do diskuze, jak vám vyhovují.
Další vychytávky
Určitě se vyplatí koupit toulec na hůlky, který se dá připnout k běžecké vestě. Existuje několik různých variant. Já, vzhledem k tomu, že používám vestu Salomon, mám toulec od stejné značky. Ale hůlky se mi z toulce trochu hůř vytahují, protože moje Leki mají širší talířky než originální model od Salomonu. A zhoršuje se to s mírou opotřebení toulce. Dobrou vychytávkou je také kompresní pás od Compressportu, na který se dají hůlky dobře přichytit.
Poslední věc, kterou tady chci zmínit, jsou sněhové talířky. Většina běžců je nepoužívá, ale zejména při rychlejším běhu na ledovci nebo při seběhu v hlubším sněhu se může stát, že hůlka zapadne hluboko do sněhu a zlomí se. Proto se mi osvědčily nasazovací sněhové talířky, které zabrání tomu, aby se hůlka zapíchla moc hluboko do sněhu. Použiju je ovšem tak dvakrát do roka.