Brněnský masakr 2018 - recenze závodu
novinky články závody vybavení kurzy kontakt

Brněnský masakr: trať 62 kilometrů
Hodnocení: ★★★★

Datum: 15. září 2018
Délka: 60,96 kilometrů
Převýšení: 2006 metrů
Obtížnost: středně těžká - občasné technické úseky, jinak nepříliš náročný terén
Povrch: lesní cesty a stezky, zřídka volný terén, zřídka asfalt

Závod Brněnský masakr jsem poprvé běžel před rokem, takže letos už jsem věděl, do čeho jdu. Přesto se oproti loňsku dočkala akce několika změn a nutno říci, že k lepšímu. Pro mě asi nejdůležitější změnou byla úprava trasy. Zatímco loni vedla ještě nezanedbatelná část závodní trati po asfaltkách, letos se organizátoři snažili silnicím vyhnout, což vnímám jako krok správným směrem. Začněme ale pěkně popořádku.

Před závodem
Přihlášení do závodu probíhalo přes webové stránky pořadatele. Stránky byly přehledné a snadno se v nich hledaly všechny potřebné informace. I samotný přihlašovací formulář byl srozumitelný a intuitivní. Přihlašovat se mohli buď jednotlivci, nebo dvojice/týmy. Startovné na 62kilometrovou trasu stálo šest set korun na osobu, což je z mého pohledu odpovídající cena. Za dalších sto dvacet korun se dalo přikoupit pěkné triko s logem Brněnského masakru. K celému procesu přihlašování mám pouze malou výhradu: startovné se platí převodem, což je pro mě zdlouhavá a nepraktická metoda. Uvítal bych platební bránu s možností platit kartou.

triko Brněnský masakr

Zázemí závodu
Vyzvednutí startovního balíčku a předzávodní odbavení probíhalo ve dvou vlnách, v pátek večer před závodem i v samotný den závodu. Sám jsem si balíček vyzvednul už den před závodem, protože jsem to měl po cestě z práce, takže celé odbavení netrvalo víc než dvě minuty. Ale ani v den závodu jsem nepozoroval nějaké dlouhé fronty a zádrhele při vyzvedávání startovních náležitostí. Kromě čipu na časomíru jsme dostali zalaminátovanou kartičku na zaznamenávání kontrol a také velkou mapu trati. Tu jsem si s sebou nevzal, protože okolí Brna dobře znám, a navíc se na stránkách Brněnského masakru dal stáhnout navigační soubor do hodinek.

Pro přespolní běžce domluvil pořadatel za sedmdesát korun přenocování v tělocvičně blízkého gymnázia. Sám jsem tuto možnost nevyužil, takže ji nemůžu hodnotit. Složitější to bylo letos s parkováním. Prostor u školy, kde se parkovalo vloni, byl kvůli rekonstrukci uzavřený, takže si účastníci museli hledat parkovací místa v okolí, kde se dalo. Já jsem naštěstí přijel šalinou.

Sportovní areál Družstevní vnímám jako výborně vybrané zázemí závodu. Místo je dobře dostupné hromadnou dopravou, jen pár kroků od konečné jedničky. Zároveň se nachází v okrajové části Brna, takže do přírody je to kousek. Nepotřebné věci jsme si před závodem mohli uschovat do šaten, které zároveň posloužily jako převlékárna a dalo se tu odskočit na toaletu. V tomto bodě mám návrh na zlepšení: do vstupního vestibulu sportovního areálu bych umístil nějaké směrovky k dalším WC. Většina účastníků netušila, že kromě záchodu u vstupu jsou k dispozici ještě toalety v šatnách a další také o patro níž.

běžci závodu Brněnský masakr

Trasa
Už jsem zmínil, že oproti loňsku vedla trať více terénem, což hodnotím jednoznačně pozitivně. Na několika místech trasy se nacházely pěkné technické seběhy, podařený byl i výšlap po svahu nad Adamov, a také traverz přes slepencové balvany na Babím lomu mě moc bavil. Z mého pohledu bych technických pasáží ještě přidal. Naopak, některé delší úseky po lesních cestách se mi příliš nelíbily. Třeba cesta z rozcestí pod Babím lomem po asfaltu do Vranova nebo ten táhlý úsek po lesní cestě směrem na Útěchov nejsou příliš zajímavé, ale takových pasáží bylo po trati několik. Možná by se dalo víc promotat Moravským krasem. Konkrétně hned u Býčí skály je pěkná jeskyně Kostelík, kdyby se tam přibíhalo od Rudického propadání… Přeci jenom je to jiné, když běžím po dlouhé lesní cestě ve vysokých horách a když stejnou dlouhou cestou běžím v nížinných listnáčích, takže by to chtělo ještě trochu oživit. I když tedy trasa byla určitě o poznání lepší než loni, pořád jí z mého pohledu něco chybělo.

Podpora při závodě
Organizaci zvládli pořadatelé na jedničku. Trať byla dobře značená jak šipkami na zemi, tak i kartičkami s logem závodu umístěnými na různých místech po cestě. Když se před Adamovem uhýbalo z turistické cesty nahoru do svahu, ohraničovalo závodní trasu červenobílé mlíko, takže se nedalo zabloudit. Pouze v jednom okamžiku jsem zaváhal, kudy pokračovat, ale poměrně rychle jsem našel šipku a mohl se zas rozběhnout.

Po trase bylo rozmístěno šest občerstvovacích stanic, přičemž vzdálenost mezi nimi se postupně směrem k cíli zmenšovala, což bylo moc dobře. Na občerstvovačkách jsme měli v podstatě výběr všeho, co je při takovém dlouhém běhu potřeba. Z nápojů nechyběla základní trojkombinace cola, iont a voda, navíc jsem na dvou občerstvovačkách dostal i pivo. K dispozici byla spousta sušenek, rozinek, datlů a ovoce. Nechyběly salámy, chleby s máslem i sádlem a sůl, zkrátka potraviny, na jaké jsou ultraběžci zvyklí.

medaile ze závodu Brněnský masakr

Na všech kontrolních bodech trati stáli dobrovolníci. Nemuseli jsme si tedy nějak sami zaznamenávat kontroly. Kromě toho, že dobrovolníci kleštičkami značili do záznamových kartiček průchod kontrolou, ochotně nás nasměrovali dál a sdělovali nám důležité informace, třeba jak daleko je to k další občerstvovačce nebo do cíle.

Po závodě
Po doběhu obdržel každý účastník medaili, mohl si vyzvednout pamětní diplom a na webu ho čekaly fotky ze závodu. Přímo v cíli se nacházela vlastně ještě poslední občerstvovačka, ačkoliv tam už jsem si pivo musel koupit, ale ionťák byl stále zdarma. V šatnách v cíli se dalo osprchovat a v bazénu sportovního areálu si mohli účastníci zaplavat, posedět ve vířivce nebo si za mírný poplatek dopřát masáž. Rizoto ve školní jídelně gymnázia bylo trochu slabší, stejně jako totéž rizoto loni, na druhou stranu to kuchařky doháněly svou ochotou a přívětivostí. Na vyhlášení už jsem si nepočkal, protože jsem spěchal domů. Ale vítězové všech kategorií získali pohár a další hodnotné ceny.

Celkově tedy hodnotím akci čtyřmi hvězdičkami. Závod byl výborně připravený a všechno fungovalo tak, jak mělo. Tu pátou hvězdičku si prozatím ještě nechávám, protože pořád je co zlepšovat. Přesto závod vnímám jako jeden z nejlepších v kategorii ultratrailů do sta kilometrů u nás a doporučuju všem. A prosím, pokud chcete něco k mému hodnocení dodat, zpřesnit, s něčím třeba nesouhlasíte, dejte mi vědět v diskuzi pod článkem.

Hodnotil: David
Zveřejněno 27. září 2018




Zapomenuté hory 2018

Zapomenuté hory '18 - 76 km
★★★☆☆

běžci

MUM 2017 - 7x maratón

Pražská stovka - trasa

Pražská 100 - 2017 - 100 mil