Zapomenuté hory 2018 - recenze závodu
novinky články závody vybavení kurzy kontakt

Zapomenuté hory 2018
Hodnocení: ★★★☆☆

Datum: 20. října 2018
Délka: 76,17 kilometrů
Převýšení: 3369 metrů
Obtížnost: obtížný závod - hodně technických úseků, velké stoupání/klesání
Povrch: lesní cesty, neupravené stezky, volný terén, minimum asfaltu

Do závodu jsem se přihlásil na doporučení několika kamarádů běžců. Všichni se shodovali, že trať vede překrásnou, nepříliš známou horskou oblastí, kterou stojí za to vidět. Obvykle se spíš jezdí běhat na hřeben Hrubého Jeseníku, kde se odehrává spousta závodů, nebo na Kralický Sněžník. Rychlebské hory zůstávají tak trochu v jejich stínu, což dobře vystihuje název závodu Zapomenuté hory.

Před závodem
Veškeré informace o závodě se nacházely na webu pořadatele. Při registraci jsem byl přesměrován na stránky stopnito.cz specializující se na pořádání běžeckých závodů a dalších sportovních akcí. Díky tomu jsem mohl zaplatit pohodlně kartou přes platební bránu, což mi výrazně usnadnilo celý proces přihlašování. Registroval jsem se na nejdelší ze tří nabízených tras, na 76kilometrovou. Dalšími variantami byly 26kilometrová, respektive 46kilometrová trasa. Částka šest set korun za startovné nijak nevybočovala z běžného standardu vzhledem k délce závodní trati.

Organizátoři před závodem pravidelně komunikovali všechny důležité informace jak pomocí webu, tak i přes Facebook. Drobnou výtku mám k uživatelské přívětivosti internetových stránek závodu. Všechny informace jsou vměstnány na jednu „nekonečnou“ stránku, která pak odkazuje na další detaily. Člověk se jí musí doslova prokousat, aby našel hledanou informaci. Fakta související se závodem totiž tvoří jen část rozsáhlejší webové prezentace a podle mého by určitě prospělo, kdyby měl závod kvůli větší přehlednosti své vlastní webové stránky.

Zázemí závodu

Zázemí závodu
Zázemí pro závod vytvořil rekreační areál Račí údolí, turistický objekt s chatovou osadou. Na tomto místě musím bohužel konstatovat, že byť krásné místo, pro konání závodu těchto rozměrů zcela nedostačující. Na stránkách Račího údolí se dočtete, že lůžková kapacita celého objektu je 157 míst. Kapacita restaurace bude pravděpodobně odpovídat ubytovací kapacitě. Závodu se zúčastnilo přibližně 650 závodníků. Mnozí z nich, podobně jako já, doprovázeni rodinnými příslušníky. Stačí jednoduchá matematika, abyste si spočítali, jak to dopadlo.

Areál samozřejmě nemohl pojmout tak velký nápor návštěvníků. Bylo to patrné už v pátek večer, když jsem dlouhé minuty čekal ve frontě na pivo. Bylo to vidět i v sobotu ráno před startem, kdy jsem společně s dalšími borci čtvrt hodiny přešlapoval před několika málo záchody, abych si mohl odskočit. Co se týče ubytování, měl jsem štěstí, že jsem pro naši rodinu rezervoval chatku víc jak měsíc před závodem. Kdo s rezervací otálel, prohloupil. Naštěstí pořadatelé zajistili i možnost přespání v nedaleké tělocvičně v Javorníku, takže se snad dostalo na každého.

A podobně i několik málo sprch v areálu nestačilo takovému množství závodníků. Odtoky vody byly ucpané a podlaha ve sprchách pokrytá černým blátem. Navíc teplá voda byla zřejmě jen pro ty nejrychlejší, ale to už k našemu sportu patří, takže to mě nijak zvlášť nerozčarovalo.

trasa závodu Zapomenuté hory 2018

Trasa
Prostě dokonalá. Žádné jiné slovo se k popisu trati nehodí. ideálně namíchaná směsice jednodušších odpočinkových úseků s náročnějšími terénními pasážemi a občasnými vyloženě technickými úseky. Trať 76kilometrového závodu vedla terénem v panenské přírodě, někdy docela mimo turistické trasy. I přesto, že celou první půlku běhu halila okolí vršky mlha a k tomu lehce mrholilo, jsem si zdejší prostředí neskutečně užíval. Kamarádi, co mi běh doporučovali, měli pravdu. Trať byla skutečně luxusní.

V přímém kontrastu s tím bylo značení trati. Barvu fáborků vyznačujících trať vybral organizátor naprosto nevhodně. Černé „mlíko“ s nápisem inov-8, zřejmě dodané sponzorem závodu, prostě vůbec nebylo vidět. Obzvlášť ráno v mlze a potom také večer při setmění. Ale i za plného denního světla jsem se kolikrát při běhu musel zastavit a pořádně se rozhlídnout, abych zahlédl nějaký vlající fáborek. A to jsem měl trasu nahranou do hodinek, takže jsem tušil, kterým směrem se dívat.

Ano, pořadatelé sice dodali před závodem k trati podrobný tahák. Ale byl vytištěný na á-čtyřce takovým drobounkým písmem, že jsem ho v šeru chatky ani s brýlemi nepřečetl. Nebo přesněji, po pár rozluštěných řádcích jsem toho nechal. Upřímně, komu se chce louskat sáhodlouhé texty? Přijel jsem si na závod odpočinout od práce, kde celý den zírám na písmenka a číslice v počítači. To poslední, co bych o víkendu chtěl, je zahlcovat se dalšími informacemi.

trasa závodu Zapomenuté hory 2018

Stejně špatné bylo i značení kontrol. Většinou se kontrola poznala podle zelených karet se šipkami. Jenže stejné zelené karty se používaly na trati i k označení směru, takže už nešlo jednoduše rozlišit, jestli je karta pouhým ukazatelem, nebo upozorněním na kontrolu.

Jeden příklad za všechny: kontrola číslo čtyři. Seběhl jsem ze svahu dolů a pod kopcem na kládě byly na dvou zelených cedulích dvě šipky, každá ukazující opačným směrem. Pod nimi sice byly nějaké malé nápisy, ale se zamlženými brýlemi jsem je nedokázal přečíst. Chvilku jsem tam nerozhodně postával, ale pak jsem na jedné straně zahlédl vlající fáborek a vydal se tím směrem. Sám pro sebe jsem si to uzavřel, že to asi je rozcestník pro kratší trať. A nebyl jsem sám, kdo stejnou kontrolu minul. (Á propos, neměl bych být diskvalifikován, stejně jako ostatní, kteří tuto kontrolu vynechali?)

Podpora při závodě
Na dlouhé trati se nacházely dvě občerstvovačky, které jsme probíhali na cestě tam i zpět, takže jsme se při závodě mohli občerstvit celkem čtyřikrát. Navíc jsme na polském kopci Czernica dostali u hřejivého taboráku ještě čaj od místního dobrovolníka, což bylo velmi příjemné zpestření. Obě dvě občerstvovačky nabízely všechno, na co jsou běžci zvyklí: sladké i slané, chleba se sýrem či salámem. Obzvláště povedená byla vajíčková pomazánka v občerstvovačce na Hraničkách. Mám jen jednu výhradu: když jsem cestou zpátky probíhal druhou občerstvovačku pod Smrkem, salámy a sýry už došly, takže jsem se musel spokojit se suchým chlebem, který jsem zajídal oříšky a chipsy.

trasa závodu Zapomenuté hory 2018

Z nápojů byla k dispozici klasická trojkombinace kola, voda a iont. I když jsem si s sebou vzal jen půllitrovou láhev na tekutiny, bohatě to stačilo. Voda se dala doplnit na více místech, jak z pramenů, tak třeba i z Bučínského potoka. Takže žízní jsem rozhodně netrpěl.

Po závodě
Trvalo mi něco přes jedenáct hodin, než jsem zdolal závodní trať. Pravda, nebyl jsem zrovna nejrychlejší. Přesto mě při doběhu překvapilo, že je vyhlašování výsledků už v plném proudu. Stan, kde probíhal závěrečný ceremoniál, byl nacpaný k prasknutí a nedalo se tam hnout, takže jsem zase rychle vycouval a šel jsem do sprch. Špinavých a studených. Těšil jsem se na slibované jídlo, které pořadatel zmiňoval na internetu. Dokonce jsem dostal na vybranou: buď mi kuchařky mohly kydnout na talíř několik rýžových slepenců, nebo jsem mohl vyfasovat vývar. Volil jsem menší zlo, tedy vývar, a pak jsem se po celodenním půstu už dokrmoval z vlastních zásob.

Celkově tedy vzato, je ještě hodně co zlepšovat. Vzhledem k závodní trati, která byla skutečně luxusní, hodnotím závod třemi hvězdičkami. Přesto jsem přesvědčen, že by pořadatelé mohli spoustu věcí zorganizovat lépe. Prosím, napište mi v diskuzi pod článkem, pokud se váš zážitek lišil od toho mého, nebo pokud chcete k recenzi něco dodat.

Hodnotil: David
Zveřejněno 24. října 2018




Brněnský masakr - účastnické triko

Brněnský masakr '18 - 62 km
★★★★

běžci

MUM 2017 - 7x maratón

Pražská stovka - trasa

Pražská 100 - 2017 - 100 mil