EUrunner - Motivace utraběžců
novinky články závody vybavení kurzy kontakt

Motivace ultraběžců
Zveřejněno 23. listopadu 2017

Ultramaratonští běžci často naběhají desítky kilometrů denně. Stovky, někdy dokonce i tisíce kilometrů měsíčně. A přesto mají každý den ráno zase chuť vstát a naplánovat si další běh. Co je motivuje v jejich úsilí? Jak je možné, že po pár týdnech nejsou znechucení jednotvárnou a opakující se aktivitou? Dřív jsem si tyto otázky nepokládal, prostě jsem jenom běhal. Před časem jsem však sledoval záznam z akce Marathon De Sables, slavného vytrvalostního etapového závodu v saharské poušti. Elizabet Barnes tam po doběhu náročného úseku přibližovala divákům průběh závodu:

„…skutečně se cítíte živí… protože jste mimo veškeré stresy všedního života. Je to velmi jednoduchý život: jíte, běžíte a spíte… a to je vše. Velmi jednoduchý život, na druhou stranu však velmi opravdový. Získáte totiž jiný pohled na to, co je v životě důležité.“

Tehdy jsem byl krátce po doběhu etapového závodu a tenhle popis úplně přesně vystihoval moji osobní zkušenost. Stejně, jako to popisovala Elizabeth, jsem se po pár dnech v závodě dokázal soustředit už jen na několik málo skutečností přímo souvisejících s během. Na nic dalšího moje mentální kapacita prostě nestačila. A upřímně, po všech starostech všedních dnů to byl velmi osvobozující zážitek.

GoPro accessories

Zvědavost mi nedala a začal jsem se kolegů-běžců doptávat, jak to mají oni. Co přináší běh jim? Co je motivuje k výkonům, na které by většina „normální“ populace ani nepomyslela? Jejich odpovědi mě překvapily, zejména tím, jak byly rozmanité. Zdálo se, jako by každý z nás nacházel v běhání něco úplně jiného. Proto jsem šel ještě o kus dál a v několika ultraběžeckých skupinách na facebooku jsem začal diskuzi otázku, co členy jednotlivých skupin motivuje k tak velkým výkonům. Sešlo se mi několik desítek odpovědí, které jsem pak uspořádal do kategorií.

Než se však pustím do popisu jednotlivých skupin, rád bych zdůraznil, že většina běžců a uvedla víc než pouze jeden motivační faktor. Obvykle to byly dva nebo i více důvodů, které je udržují u dlouhých běhů. Diskutující často uváděli, že se tomuto náročnému sportu začali věnovat z nějakého důvodu, ale teprve později, jako bonus, nalezli v běhání něco dalšího. Velká část ultramaratonců začínala s dlouhými běhy zkrátka proto, že si chtěla ověřit, jestli to dokáže. Teprve, když běžci zvládli jednotlivé osobní výzvy, začali v běhání nacházet také další motivační faktory, které je u tohoto sportu dokázaly udržet.

Překonání vlastních limitů
Jednoznačně největší motivační faktor bylo pokoření vytyčených cílů. Obrovské množství diskutujících uvádělo, že běhají proto, aby zjistili, kde jsou jejich hranice. Aby přišli na to, čeho všeho jsou schopni, co všechno dokáží. Hranice ovšem nechápou jako něco daného. Jakmile dosáhnou jednoho cíle, obvykle si stanoví další, náročnější cíl. Tímto způsobem své hranice neustále posouvají, postupují kupředu. Staví před sebe další a další výzvy. Na tomto místě nelze nevzpomenout slavného psychologa Carla Rogerse, který tvrdil, že se lidé snaží dobrat k tomu nejlepšímu možnému já. Překonáváním výzev, osvojováním si nových dovedností, a neustálým směřováním kupředu usilujeme o to, abychom se stali „plnými“ lidmi. Abychom naplno využili to, čím nás příroda obdařila.

Jako „vedlejší produkt“ neustálého posouvání hranic uváděla část dotazovaných sebepoznání. Tím, že jsou nuceni čelit stále novým výzvám, si běžci nepřetržitě upravují pohled na sebe sama. Lépe chápou, jak reagují v kritických situacích a proč tak reagují, také obvykle lépe rozumí různým tělesným signálům. Účastníci diskuze často uváděli, že si díky běhání vytvořili nový, úplnější sebeobraz. Dobře to vystihl jeden z diskutujících, který napsal, že mu běh poskytl další úhel pohledu, ze kterého na sebe může pohlížet.

A je zde ještě jeden „vedlejší produkt“ překonávání vlastních limitů – totiž důvěra v sebe sama, ve své schopnosti. Jak si před sebe běžci staví a překonávají stále smělejší cíle, přichází s tím ruku v ruce sebedůvěra, postoj vítěze. Přesvědčení, že na to mám, že to dokážu. A nejde jen o běh: tento postoj si ultramaratonci často přenášejí do dalších životních oblastí.

Tady a teď
Další velká skupina diskutujících uváděla, že jim dlouhé běhy umožnují zaměřit se na přítomný okamžik, žít „tady a teď“. Právě o tom mluvila Elizabet Barnes během onoho pouštního závodu. Najednou se zaměřujete jen na běh a věci přímo související s ním. Nevnímáte nic jiného. Ultraběžci často říkávají: „Chceš-li si uspořádat myšlenky, jdi se proběhnout na dvě hodinky. Jestli si ale potřebuješ vyčistit hlavu, běž aspoň dva dny v kuse.“ Při opravdu dlouhém běhu jste najednou pohlcení tím, co je kolem vás. Málokdo dokáže přemýšlet nad tím, co bylo, nebo co bude. Jste plně v zajetí přítomnosti.

Do této kategorie také patří velká podskupina motivačních faktorů, kterou diskutující běžci odhalili: samotná radost z pohybu, užívání si běhu, náhlá nemožnost zabývat se něčím jiným než během. Zapomenutí na potíže, schopnost oprostit se od veškerých starostí. Někteří běžci to popisovali téměř jako náboženský zážitek, jako „splynutí s všehomírem“. V diskuzích se často objevovalo, že velkým důvodem pro běhání je nádherná krajina, přírodní scenérie, ve kterých se běžci pohybují. To, že se mohou na chvíli stát součástí něčeho většího, splynout s okolní přírodou. Podle mne je to ale právě tato schopnost zaměřit se na přítomný okamžik, která nám umožňuje krásu kolem vnímat.

Mimochodem, často se v diskuzích objevoval názor, že díky uváděnému splynutí s přírodou se běžci stávají zodpovědnější ke svému okolí. Jsou více zaměřeni na přírodu a ochranu životního prostředí. Velká část ultraběžců se řídí sedmi principy hnutí „nezanechávej stopy“ (známým v anglicky mluvících zemích jako Leave No Trace).

Nové zážitky a lidé
Diskutující často uváděli, že při dlouhých bězích zažívají dobrodružství, které by neměli šanci prožít nikde jinde. Prozkoumávají nové oblasti, nové země a nová prostředí. Trasy běhů často procházejí místy, kam by se běžci za normálních okolností nedostali. Závodníci jsou naplno vystaveni různým rozmarům počasí. Možná to bude znít lehce masochisticky, ale osobně mám tu zkušenost, že čím horší počasí a tvrdší podmínky běhu, tím lepší zážitek a vzpomínky na něj.

GoPro accessories

Nejvíce komentářů z této skupiny se však týkalo sociální oblasti, lidí, se kterými se při bězích potkáváme. Diskutující uváděli, že díky ultraběhům se stali součástí specifické komunity lidí. Uvědomili si svou sounáležitost s širší skupinou, s níž sdílí své zájmy. Zdůrazňovali kamarádství, které je zásadním pilířem našeho sportu. Často psali příběhy o tom, jak jim někdo během závodu nezištně pomohl a oni díky tomu mají zas chuť nebo přímo povinnost pomáhat ostatním. Také se podělili o zážitky s kamarády, členy rodiny, a dalšími lidmi, kteří je během dlouhých běhů podporovali, čekali na ně dlouhé hodiny na občerstvovacích stanicích nebo je jako „pacer“ doprovázeli na jednotlivých úsecích.

Zazněla ještě jedna zajímavá myšlenka. Dvě diskutující uvedly, že běháním dlouhých tratí chtějí dát příklad svým dětem nebo vnoučatům. Chtějí, aby se jejich potomci naučili, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, je třeba investovat odpovídající množství energie. Stejně tak se vlastním příkladem pokoušely o to, aby jejich blízcí žili aktivním životem, aby jen neseděli doma u televize, počítače nebo telefonu.

Fitness, zdraví a relaxace
Diskutující také zdůrazňovali zdravotní faktory dlouhých běhů. Vícekrát se objevil názor, že jim běhání pomáhá udržovat tělesnou hmotnost. Jiní v souvislosti s běháním zmiňovali dlouhověkost a další zase celkové zlepšení tělesné kondice. Osobně jsem před tím, než jsem začal běhat, trpěl bolestivými nočními křečemi ve stehnech a lýtkách. Posledních deset let se však potíže už neobjevily. Samozřejmě jsem žádný kontrolovaný výzkum neprováděl, ale přičítám to na vrub běhání. Z objektivního hlediska je však pozitivní efekt dlouhých běhů na zdraví přinejmenším sporný – existují výzkumy, které z krátkodobého pohledu prokázaly negativní vliv zátěže působící při velmi dlouhých bězích na lidský organismus.

Jako důvod k běhání bylo vícekrát zmíněno i duševní zdraví. Zdá se, že jsou běžci, kteří dlouhé běhy vnímají jako způsob, jak si ve světě přeplněném informacemi vyčistit hlavu, nebo jak získat jiný pohled na řešení svých problémů. Ať už to nazývají duševní hygienou nebo snahou o udržení duševní rovnováhy, vysvětlují, že při dlouhém běhu musí být člověk neustále ve střehu, protože každou chvíli se může něco přihodit. Takže nemají kdy myslet na cokoliv jiného. Jeden diskutující s nadsázkou uvedl, že je při běhu jako „bezmozek“. Hodně to souvisí s již zmíněným principem „teď a tady“. Kromě racionální složky uváděli také diskutující jako benefit dlouhých běhů zlepšení v prožívání a vnímání emocí. A to nejen schopnost svoje emoce lépe ovládat, ale i více pozitivních emocí. Běhání jim zkrátka přináší radost, vzrušení a po doběhu náročného závodu často i intenzivní emoční prožitek. Jeden z účastníků diskuze dokonce v této souvislosti mluvil o terapeutickém efektu běhání po traumatické události.

Kromě zdraví uváděli ultraběžci jako motivaci k běhání také relaxační, uvolňující účinek běhů. Dlouhé běhy vnímají jako formu útěku od společnosti, jako prostředek k odpočinutí si od práce a lidí kolem. Někteří zmiňovali, že díky vytrvalostnímu sportu načerpávají novou energii. Odpočinou si od stresů a nároků dnešní společnosti. Jeden z diskutujících popisoval běh jako tichou a klidnou aktivitu.

Úspěch a jedinečnost
Poslední skupina diskutujících se shodla na tom, že se díky ultramaratonskému sportu mohou odlišit od ostatních. Že se chtějí věnovat něčemu výjimečnému, co nedělá každý. Tenhle trend je v poslední době patrný čím dál víc. Určitě jste se už setkali s tím, že se mnohé běžecké akce prezentují jako nejtěžší, nekrásnější, pokořující nejvíce vrcholů, nejvýše položené na světě apod. Možná to souvisí s tím, že je nás na světě čím dál víc. V dnešní době už je zřejmě daleko těžší v něčem vyniknout, něčeho dosáhnut, protože konkurence je větší než před lety. Každý z nás však potřebuje cítit svou jedinečnost a výjimečnost: podobně jako chceme patřit do nějaké skupiny, být v nějakém větším celku, potřebujeme ostatním ukázat také svoji hodnotu. Potřebujeme být užitečným členem společnosti. To přímo potvrzují názory diskutujících, kteří uváděli, že běhají zejména proto, aby od svého okolí získali ocenění a uznání. A co vy? Našli jste se v některé skupině? Nebo v běhání nacházíte ještě něco úplně jiného? Podělte se o své zkušenosti v diskuzi pod článkem.

Na závěr si neodpustím aspoň jeden citát:

„Většina lidí neběhá proto, že by chtěla žít déle, ale proto, že chce žít naplno.“Haruki Murakami




Děkuju těmto běžcům z facebookových skupin UltraRunning, Ultrarunning Community a European Ultrarunning, kteří byl ochotni veřejně se podělit o své osobní příběhy a názory:

Keith Nolan, Adrienne Oslewska, Jashua Slykhuis, Alfatah Kader, Martin Šimon, Betsy Scholl, Beth Connolly, Stephen Brennan, Monki Brook, Nick Grahame, David Ickringill, Kurt Dusterhoff, Thomas Bubendorfer, Rob Pinnington, Trevor Hill, Philippe Roberts, Fiona Ní Mhulláhin, Stephan Godfrey, Kevin Matthews, Jason Hart, John H. Roach, Rachel Cotterill, Julie Sizeland, Samantha Mills, Rebecca Shooter, Olwen Rowlands, Gareth Barnett, Rob Small, Andrew Fifita-Lamb, Joe Delaney, Justin Ions, Chris Haines, Richard Fish a Chris Haines.




péče o nohy

Chilské běhání 2

ESEJ Náš pobyt v Chile začínal ve městě Antofagasta. Už cestou z letiště nás překvapilo, že všude pobíhají... číst dál

obálka knihy Světoběžník

Kniha Světoběžník

KNIHA Povídání o tom, jak jsem se krok za krokem propracovával k dlouhým běhům. Kniha dostupná on-line zdarma.

Écrins

Écrins

TRAIL Alpskou oblast Écrins si musí zamilovat každý. Kombinace panenské přírody s minimální infrastrukturou... číst dál