EUrunner - Hrubý Jeseník 2017
novinky články závody vybavení kurzy kontakt

Hrubý Jeseník: Srpen 2017
Zveřejněno 18. září 2017

Teď už asi znáte můj plán přeběhnout celé Alpy. Abych se dostal do správné formy, musím postupovat krok za krokem při budování odpovídající fyzické kondice i při získávání dovedností a návyků potřebných pro zdolání takové výzvy. Doposud jsem zvládl ultraběhy delší než sto kilometrů. Také jsem několikrát běžel noc a den, a nedávno jsem se rovněž zdárně zhostil sedmi dlouhých běhů po sobě. Tím dalším krokem pro mne byl několikadenní běh bez pohodlného domácího zázemí, pouze s omezenými zdroji a vybavením, které se dají vměstnat do malého batohu.

louka s výhledem na hřeben kor v dáli

Zpočátku jsem zvažoval i spaní pod širým nebem, ale pak jsem usoudil, že tohle dobrodružství bude lepší ponechat na příští rok. Přeci jen je snazší postupovat vždy pouze o jeden krok. Navíc stejně nemám odpovídající vybavení. Přinejmenším si musím ještě pořídit nějakou ultralehkou karimatku. Takže jsem si naplánoval třídenní trasu ve tvaru osmy tak, abych mohl obě noci přespat na stejném místě. Bylo to praktické rozhodnutí, protože tímto způsobem jsem mohl ještě víc snížit váhu batohu tím, že jsem druhý den nechal některé věci na chatě.

První den jsem dorazil do Rýmařova. Zaparkoval jsem auto vedle autobusového nádraží, protože jsem doufal, že by takové místo mohlo být střeženo bezpečnostní kamerou, a já chtěl zvýšit šance, že vůz při návratu po třech dnech ještě najdu. Neměl jsem naspěch, a tak jsem se ještě před začátkem běhu najedl v pizzerii na hlavním náměstí a pak jsem ještě jednou zkontroloval auto.

kus skály

Měl jsem před sebou spíše kratší, 34kilometrový běh, takže jsem měl dost času. Cesta byla snadná. Postupoval jsem k cíli pomalu, ale jistě. Jen jedna část byla obtížnější, a možná právě proto i nejkrásnější: turistická stezka podél říčního koryta Bílé Opavy, která skýtala několik technických pasáží a celkově skvělý trailový terén. Na turistickou chatu Švýcárnu, kde jsem nocoval, mi to trvalo čtyři hodiny.

Také druhý den se první kilometry běžely velmi příjemně. Užíval jsem si příjemný seběh ze sedla. Pak jsem však narazil na nepříjemnou realitu. Zjistil jsem, že následující, poměrně velkou část trasy, poběžím po asfaltu. Doma jsem si trať naplánoval tak, aby vedla hlavně po turistických značených stezkách. Přirozeně jsem předpokládal, že v horách povedou po pěšinách a lesních cestičkách. Ale tady tomu tak nebylo. Jak jsem sestoupil do údolí, musel jsem víc než deset kilometrů běžet po frekventované asfaltové silnici.

Podél cesty pramenila spousta potůčků, takže jsem si mohl každou chvíli doplnit čerstvou vodu. Čekala mě však jiná nepříjemnost. Jak se později ukázalo, možnosti nějakého kvalitnějšího stravování byly značně omezené, nebo jsem asi neměl štěstí při výběru stravovacího zařízení. Proběhl jsem okolo několika bufetů a restaurací, ale jejich nabídka byla jen pro opravdu silné žaludky. Postupně jsem do sebe po cestě dostal bramborák, hranolky, gulášovou polévku, a nakonec nějakou hodně tučnou klobásu. Splachoval jsem to převážně pivem a spoléhal se přitom na odolnost svého žaludku. Musím přiznat, že mi na konci běhu nebylo moc dobře. Příště, až budu plánovat vícedenní akci, musím se víc zaměřit na stravování.

západ slunce nad horami

Poslední běžecká část toho dne, jakmile jsem opět vystoupal k vrcholkům hor, mě potěšila nejvíc. Znovu jsem si uvědomil, jak moc mi vyhovuje běhání v nadmořských výškách nad tisíc metrů. Běh z vrcholku Šeráku přes Červenohorské sedlo po hřebeni Hrubého Jeseníku ve mně zkrátka vzbuzoval nadšení. Za soumraku jsem dorazil zpátky na Švýcárnu, vysprchoval se a šel do postele. Spalo se mi lépe než předchozí noc. To mě příjemně překvapilo, protože obvykle po dlouhých bězích nespím příliš dobře, a očekával jsem, že se moje spaní bude s každým dalším dnem ještě zhoršovat. V budoucnu musím zákonitostem svého spaní víc porozumět, protože umět se dobře vyspat bude pro několikaměsíční běh v Alpách zásadní.

Třetí, poslední den běhu rovněž začal slibně. Sice jsem prvních několik kilometrů od Švýcárny až k Ovčárně běžel zas po asfaltu, ale pak od Petrových kamenů jsem už postupoval pěší stezkou po hřebení. Počasí bylo příjemné, částečně zataženo, občas z mraků vykouklo ještě stále hřejivé letní slunce. Jak jsem začal sestupovat do údolí, trochu mě pobolívalo břicho, takže jsem zpomalil. Přesto se můj stav postupně zhoršoval. O pár kilometrů později jsem si musel přidřepnout za blízký keř... Aspoň, že elasťáky zůstaly relativně čisté. Bral jsem to jako trest za špatné stravování předchozího dne.

A ponaučení? Už jsem si osvojil pečlivé plánování tekutin na každý běh. Odteď budu věnovat větší pozornost také tomu, co a kde budu jíst. Stejně tak jsem si znovu uvědomil, že musím důkladně nastudovat povrch každé plánované cesty předem, abych se v budoucnu vyhnul frekventovaným silnicím. Přiznávám, že tohle dobrodružství nebylo z mých nejlepších. Když ale vyvážím náklady a zisky, pořád to není tak špatné: za trochu toho nepohodlí jsem získal spoustu nových zkušeností. Takže nakonec jsem rád, že jsem tenhle zážitek podstoupil.




motivace

Motivace běžců

ESEJ Ultramaratonští běžci často naběhají desítky kilometrů denně. Stovky, někdy dokonce i... číst dál

péče o nohy

Chilské běhání 2

ESEJ Náš pobyt v Chile začínal ve městě Antofagasta. Už cestou z letiště nás překvapilo, že všude pobíhají... číst dál

obálka knihy Světoběžník

Kniha Světoběžník

KNIHA Povídání o tom, jak jsem se krok za krokem propracovával k dlouhým běhům. Kniha dostupná on-line zdarma.