EUrunner - Écrins 2016
novinky články galerie profil

Écrins: Květen 2016
Zveřejněno v červenci 2017

A ještě jednou jsem se v květnu musel zúčastnit pracovního setkání, tentokrát v Lyonu ve Francii. Blízko Lyonu je spousta zajímavých oblastí, ale nakonec jsem se rozhodl navštívit národní park Écrins, který je součástí většího alpského celku zvaného Dauphineské Alpy. Nikdy předtím jsem tam nebyl, ale přátelé o této oblasti přímo básnili, takže jsem se přirozeně těšil. Jeden kolega z práce se ke mně rozhodl přidat, aby si taky odpočinul od pracovního vypětí. Během plánování jsem se dočetl o velmi slibném okruhu nazvaném The Tour du Vieux Chaillol. Trasa měří přibližně sto kilometrů a během nich je zapotřebí nastoupat a opět sklesat téměř šest tisíc výškových metrů. Okruh vypadal opravdu zajímavě, takže jsem samozřejmě nemohl odolat pokušení.

údolí Valgaudemar

Do Lyonu jsme přiletěli v pátek odpoledne, vyzvedli si z půjčovny auto a vyrazili směrem k horám, k malé skupince hospodářských stavení La Trinité umístěné poblíž nástupního bodu vybraného trailu. Na místo jsme dorazili až se soumrakem, po zhruba tříhodinové jízdě. Před spaním jsme si ještě v místní docela levné restauraci dali výbornou pizzu. Brzy v sobotu ráno jsme se pak vydatně dobře nasnídali a vyjeli údolím Valgaudemar směrem k hotelu Refuge du Gioberney, kde končila cesta. Měl jsem v plánu trochu se tu porozhlídnout a ověřit si podmínky na vybrané trase, která vedla tudy poblíž. Nechali jsme auto na parkovišti u hotelu a začali jsme stoupat k horské chatě Refuge du Pigeonnier.

Horská chata Refuge du Gioberney

Téměř okamžitě, snad po pouhých pěti minutách výstupu, jsem svého kolegu ztratil. Vůbec nedokážu vysvětlit, jak se to stalo – byl jsem za ním sotva pár metrů, pak jsem se zastavil, abych si zavázal tkaničku, a on mezitím zmizel. Přidal jsem do kroku, abych ho dohonil, ale nikde jsem ho neviděl, navzdory skvělé viditelnosti a dohlednosti. Dokonce jsem ho několikrát hlasitě zavolal, bylo to však marné. Avšak poučen nedávným zážitkem se Zdenkem v Arizoně jsem se už nebál. Věděl jsem, že tady někde poblíž kolega bude, takže jsem pokračoval ve výstupu. Ve výšce zhruba dvou tisíc metrů nad mořem se začal objevovat sníh. Nejprve to byly spíš zašedlé fleky ve stínu, ale s narůstající nadmořskou výškou ho bylo stále víc, a nakonec sníh utvořil souvislou bílou vrstvu. Výstup začal být obtížnější a čas od času jsem zapadl až po holá kolena do sněhu. Přesto jsem se nechtěl obrátit nazpět, měl jsem plánu vyjít až k horské chatě, a tak jsem pokračoval.

V té době už mi bylo jasné, že si kolega vybral nějakou jinou trasu, protože ve sněhu nebyly žádné stopy. Když jsem dorazil až k chatě ležící ve výšce téměř dvou a půl tisíce metrů, došlo mi, že můj zítřejší běžecký plán je neuskutečnitelný. Bylo nemožné běžet sto kilometrů po trase z velké části pokryté sněhem. Přinejmenším během jediného dne, jak jsem původně plánoval, a navíc bez vhodného vybavení. Po celou zpáteční cestu k hotelu Refuge du Gioberney jsem promýšlel náhradní trasu. Potom, těsně předtím, než jsem dorazil zpátky k parkovišti, jsem se rozhodl ještě se trochu projít a vyšplhat na druhou stranu údolí. Doufal jsem, že na sluneční straně budou běžecké podmínky příhodnější. Bohužel nebyly.

Ten den jsem se toulal skoro šest hodin. S kolegou jsme se potkali, až když jsem přicházel na parkoviště. Říkal, že jsem se náhle objevil na cestě před ním, on se mě snažil dohnat, ale prý jsem postupoval příliš rychle. Také na mě prý křičel.


pohled na hory z údolí

Příští den nebyl zas tak skvělý, jak jsem si sliboval, ačkoliv počasí bylo docela příjemné. Rozhodl jsem se, že poběžím po obou stranách údolí Valgaudemar Valley, nejprve po severních svazích na cestě tam, potom přes řeku La Severaisse na půli cesty, a vracel jsem se po jižní straně. Možná jsem byl ještě rozmrzelý z toho, že si nemůžu oběhnout původně plánovanou trasu. Místo toho jsem běžel deset hodin přibližně 60 kilometrů, z větší části po rovných cestách nad údolím.

Asi nejhezčí částí běhu byl výstup k jezerům Lacs de Petarel situovaným ve výšce 2100 metrů nad mořem. Překrásné horské scenérie ve vyšších nadmořských výškách mi zkrátka vždycky zaručeně vlijí energii do žil. Samozřejmě, že horské štíty po obou stranách údolí byly také velmi působivé, ale tím, že jsem běžel stále jen jedním údolím, ztrácely postupně na svém kouzlu. Při běhu jsem si předsevzal, že se sem znovu vrátím, abych si proběhl plánovaný stokilometrový okruh.

Přes to všechno se mi tu ale hodně líbila jedna věc: na rozdíl od dalších alpských oblastí, které jsem poznal, v údolí Valgaudemar nenajdete téměř žádnou turistickou infrastrukturu, tak běžnou v ostatních alpských regionech. Během obou dnů jsem potkal jen hrstku lidí, z nich většina byli místní. Bylo mi tu příjemně a docela dobře si dokážu představit, že bych v téhle oblasti strávil dovolenou s celou rodinou. Doufám, že se sem jednou vrátím.




start - cíl vzdálenost stoupání / klesání celkový čas obtížnost trasa.gpx hodnocení
2. den La Trinité - okruh 59.72 km 2475m / 2475m 10:20 50% stáhnout ★★★★



Bretaň

Bretaň: březen 2017

TRAIL Bretaň mě naučila, že při plánování trasy nestačí do mapy naklikat pár bodů. Je třeba zkoumat trasu... číst dál

Pražská stovka - trasa

Pražská stovka

ZÁVOD Začnu od konce: dokázal jsem to. Vůbec poprvé jsem běžel stomílový závod, přibližně 170 kilometrů. Do cí... číst dál

gopro hero 5

GoPro pro běžce

RECENZE Poprvé mě napadlo koupit si akční kameru před více než rokem, když jsem pobíhal po Arizoně. Tehdy... číst dál